Oblast Národního parku Podyjí se nachází v České republice, v Jihomoravském kraji, při hranicích s Rakouskem, a to zhruba mezi městy Znojmem a Vranovem nad Dyjí. Podyjí disponuje výjimečně zachovalou ukázkou původní krajiny kolem řeky Dyje, který je pomyslnou osou celého parku. Její cesta napříč touto oblastí měří bezmála 40 km a na délce 25 km je zde chápána jako společná hranice mezi Rakouskem a Českou republikou. Tato oblast nebyla postižena výstavbou komunikací ani rekreačních objektů, což jistě přispělo k výjimečnosti této krajiny. Celé území vyniká velkou pestrostí rostlin a živočichů. V roce 1991 bylo Podyjí zařazeno do celosvětové sítě národních parků spolu s Krkonošemi (Národní park od r. 1963), Šumavou (od r. 1991) a Českým Švýcarskem (od r. 2000). Podyjí je součástí jihovýchodního okraje Českomoravské vrchoviny. Jelikož se Národní park Podyjí rozkládá na území dvou států, České republiky a Rakouska, nemůže být ochrana přírody v této oblasti záležitostí pouze jednoho ze států. Na území Dolního Rakouska vznikl proto Národní park Thayatal. Většina území však leží na české straně a to 6 283 ha, a dalších 2 841 ha tvoří tzv. ochranné pásmo, které území parku obklopuje. Jeho úkolem je chránit celou oblast národního parku před okolními vlivy. V současnosti je na území parku kolem 212 kilometrů cyklostezek. Nejčastějšími druhy turistiky jsou zde pěší turistika a cykloturistika.
Pěší turistika je zde velmi oblíbená. V roce 1989 měřila délka turistických tras v národním parku kolem 15 km, do dnes byla prodloužena na 87 km. Toto množství je z našich národních parků nejvyšší a předpokládá se, že se do budoucna již nebude nijak výrazně měnit. Tyto trasy doplňují turistické přístřešky kterých je na území parku šest.
Velkým vývojem v posledních letech prošla cykloturistika. Pro její účely slouží dnes asfaltové silničky vystavěné dříve v hraničním pásmu pro přesun vojsk pohraniční stráže. Vodní turistika je mezi Znojmem a Vranovem nad Dyjí zakázána. Vodním sportům je vyhrazen úsek řeky mezi Znojmem a Krhovickým splavem, kde se každoročně na jaře a na podzim odemyká a zamyká Dyje.
I pro tělesně postižené návštěvníky národního parku existují 3 zajímavá turistická místa, která jsou dostupná osobním automobilem po asfaltové silnici. Jde o areál Devíti mlýnů, dále lokalita Příčky jako výchozí bod pro cestu na Nový Hrádek a Hardeggská vyhlídka. Tyto trasy jsou včetně cílových míst s parkovišti označeny symbolem invalidního vozíku.
Ledové sluje u Vranova nad Dyjí se nacházejí v jednom z hlubokých meandrů řeky Dyje.
V severním svahu meandru, pod výraznou tektonickou poruchou projevující se jako odlučná zóna, došlo k rozvolnění a k pohybům skalního masívu a vzniku hlubokých skalních rozsedlin, rozsáhlých blokových sutí a kamenných proudů. V rozvolněném svahu bylo vytvořeno mnoho pseudokrasových jeskyní. Geomorfologická situace a příhodný mikroklimat lokality vytvářejí podmínky pro výskyt ledové výplně jeskyní a dutin v sutích, která setrvává až do pozdního léta a ovlivňuje i lokální výskyt chladnomilných druhů rostlin a živočichů. Podzemní prostory patří k nejvýznamnějším stanovištím netopýrů na Moravě.
Dostaneme se tam, když sestoupíme před vchodem do Vranovského zámku doprava a cestou do Felicitina údolí, kde se nachází klasicistní stavba, která ukrývá pramen.
Kolem roku 1806 dala hraběnka Felicita Mniszková postavit ve svém oblíbeném údolí. Klasicistní stavbu s pramenem „unaveným poutníkům k osvěžení a svému milému údolí pro okrasu“, jak říká nápis ve štítě. Za autora vlysu s tančícími nymfami je považován vídeňský sochař Franz Zauner von Feldpaten.
Pramen se nachází v Gránickém údolí, asi sto metrů za silnicí na Hradiště, pod železničním náspem. Původní studánka leží podstatně výše ve stráni za železničním náspem. Když byla dokončena trať Praha – Vídeň, bylo vyústění pramene přemístěno pod úpatí náspu. Roku 1923 bylo místo upraveno a pojmenováno po zasloužilém členu Okrašlovacího spolku panu Piwetzovi.
Již pro svou polohu nad skalnatou roklí otevřenou do údolí gránického potoka byla Samaritánka považována za prastaré kultovní místo. Dnešní kaplička nad pramenem vznikla asi na konci 19. století. Pramen byl však uctíván již dávno předtím. Podle známé pověsti u něj sídlila hodná šlechetná víla Samaritánka.
Leží na pravém břehu řeky Dyje pod Kraví horou před ústím lávky pro pěší.
Studánka byla známá již ve středověku a její vážnost snad pocházela ze skutečnosti, že voda v Dyji byla již v 16. století znečišťována natolik, že ji nebylo možno používat k pití. Název říká, že pramen byl kryt nějakou stavbou (cendl byl ženský čepec z hedvábné látky). Až do první čtvrtiny 20. století se udržel starý zvyk čištění studánky. O kvalitě vody svědčil fakt, že ji odebírala i znojemská sodovkárna Stella. Zvyk otevírání studánky byl obnoven roku 2000 zásluhou okrašlovacího spolku.
Je vyhlídkové skalisko na vrcholu skalní stěny nad údolím Dyje. Z vyhlídky je krásný pohled do údolí Dyje, na Býčí skálu a na vyhlídku Králův stolec na protějším břehu Dyje. Vyhlídka je pojmenována podle spisovatele Charlese Sealsfielda z nedalekých Popic.
Rozhledna s vyhlídkou do půvabného údolí Dyje, podle pověsti odtud sledoval polský král Jan III. Sobieski v roce 1683 přechod svých vojsk přes Dyji, když táhl na pomoc Turky obležené Vídni. Roku 1892 byl na tomto místě vybudován Znojemskou sekcí Rakouského turistického klubu dřevěný pavilon, který sloužil až do konce první světové války. Roku 1922 zřídil Spolek německých turistů ve spolupráci s Klubem českých turistů nedaleko místa původního pavilonu nový altán v jeho dnešní podobě.
Skýtá mimořádný pohled do údolí Dyje a na město Hardegg, které leží na soutoku řeky Dyje a potoka Fugnitz. Původní vyhlídkový altánek z roku 1885 se nazýval Luitgardinou vyhlídkou. Později zpustl a byl zcela zničen. Altánek byl rekonstruován Rakouským klubem turistů a v roce 1990 byl jako dar předán tehdejší Správě CHKO Podyjí. Pod vyhlídkou jsou výrazné skalní amfiteátry s chráněnými druhy rostlin a živočichů.
Bývalý renesanční mlýn v údolí Mašovického potoka, poslední dochovaný mlýn na území NP Podyjí. Historická památka, na zdech byly nalezeny zbytky sgrafitové výzdoby, uvnitř původní stavební prvky (stropy, omítky). V současné době probíhají opravy objektu. Zachoval se jen díky tomu, že leží v Mločím údolí a ne přímo u řeky Dyje, kdekvůli hraničnímu pásmu byly veškeré objekty po roce 1949 násilně vystěhovány a zničeny.